Schůzka v parku

Včera jsme se sešly v parku U Hvězdárny v krásné kavárně, i když foukalo, bylo to tam moc krásné a nejen jsme se pokochaly, ale i jsme si výborně popovídaly. Taky jsme si užily palačinky s marmeládou, ovocem, zmrzlinou a šlehačkou... MŇAM! Tak se na Vás příště zase těšíme.

A užívejte jara :-)

Setkání 28. 4. v 17.00

Těším se na Vás opět v úterý 28. 4. v 17.00, pokud bude krásně, navrhovala bych nějakou zahrádku, tak navrhněte, co byste chtěly.

Další setkání za týden

Naše příští setkání se odehraje 31.3. v kavárně Spirála od 17.00 :-) Těším se na Vás.

Transakční analýza, aneb když se člověk nehladí, tak mu vyschne mícha

,,Život se skládá z neustálých period, cyklů a kruhů, které se jednou za čas uzavřou, dokonají a spojí.. Aby mohly začít nové“.

Tahle psychologická teorie, jejíž název zní tak složitě, je dost praktická a její zásady se dají v praxi vysledovat a použít téměř denně.

Transakční analýza (TA) je teorií, kterou založit psycholog Eric Berne. Zabývá se především mezilidskou komunikací a to takovou, kterou jsme se naučili v průběhu našeho života jako tu nejlepší (v některé jeho části, nejčastěji v dětství, se osvědčila). ČAsto se ale stane, že v další části našeho života se setkáváme s jinými lidmi, jsme s jiné roli, jsme zodpovědní za jiné věci a to, co jsme si vytvořili, přestává fungovat. TA je o tzv. pohlazeních, která si lidé vyměňují (komunikační prostředky) a hrách, které spolu hrají. Dále je teorií struktury osobnosti a životního scénáře, který se uplatňuje v našem životě.

POdle téhle teorie máme v sobě tři části: rodiče, dítě a dospělého. Rovina rodiče obsahuje základní normy (zákazy, příkazy) z mládí a výchovy. Tato rovina je hodnotící, kritická, normativní, určuje co je dobré, co špatné. Podle toho, nakolik se v hodnocení projevují emoce, dělí se tento typ na dva podtypy: kritický rodič (méně emotivní) a pečující (více emotivní).
Dospělý je charakterizován informativním způsobem komunikace, tedy sdělováním faktů. Jeho povahou je věcnost, neemotivnost, není hodnotící jako rodič a není emotivní jako dítě. Tento typ je vhodný pro velkou většinu každodenní komunikace, protože věcnost je dosti cenný přístup. Není samozřejmě univerzální a žádoucí ve všech situacích.
Dětský ego-stav je návratem k dřívějším vzorcům chování (regresí). Hlavní vlastností dítěte je emotivnost, vždy a ve všem. Jeho komunikace je především sdělování, vyjadřování a zrcadlení emocí. Tento typ se dělí na dva podtypy: neadaptované (přirozené) dítě, které je tvořivé, nenucené, spontánní a aktivní. Adaptované dítě se naproti tomu snaží svou citovost vměstnat do společenských požadavků, omezit ji tak, jak by si to přáli jeho rodiče. Toto dětské ego je tedy ovlivněno egem rodičovským, nicméně i tento typ je stále velmi emotivní.

Tyto roviny jednotlivých lidí spolu komunikují. Sdělení v sobě nesou jednak informaci, ale také určitou formu „pohlazení“ (=zájem, ocenění, přijetí, obdarování, uznání, ale i signál, „beru tě na vědomí“, „beru na vědomí tvoji hranici“). Tento druh „pohlazení“ pomáhá sytit základní psychologické potřeby jedince, neboť člověk je tvor společenský a potřebuje kontakt s druhými lidmi. „Člověk potřebuje určitý počet pohlazení denně, jinak mu vysychá mícha“ – to je s oblibou citovaná věta E. Berneho, která jednoduše vyjadřuje tuto psychologickou potřebu.
Transakce se skládá z podnětu jedné osoby a reakcí druhé. Dle Berneho je průběh a výsledek transakce závislý na tom, který stav ega je u komunikujících osob právě v činnosti.
Neboli transakční analýza zkoumá stav:,,Já něco udělám a ty nějak reaguješ“. Zjišťuje, která část jedince (Rodič-Dospělý-Dítě) reaguje, a ,,Proč se chováme, jak se chováme“.

KOMPLEMENTÁRNÍ – do komunikace vstupují 2 vzájemně se doplňující osobnostní stavy, problémy nevznikají
Rovnoběžné – transakce probíhá na stejné úrovni na obou stranách
Rodič: manželka:,,Dnešní mladí lidé nemají před ničím úctu.“
Rodič: manžel:,,Nejen to, ale považují všechno se jim dostává za samozřejmost.“
SETKÁVAJÍ SE DVĚ STEJNÉ ÚROVNĚ

ŠIKMÉ – transakce probíhá na jiné úrovni na každé straně, ale vzájemně se doplňují.
Dítě: manžel: ,,Je mi dneska nějak špatně“
Rodič: manželka: ,,Tak si lehni do postele. Chceš abych ti uvařila čaj?“ DOSPĚLÁ ŽENA JEDNÁ S MANŽELEM JAKO S DÍTĚTEM

NEKOMPLEMENTÁRNÍ – do komunikace vstupují 2 vzájemně se nedoplňující osobnostní stavy, kdy problémy vznikají. Přichází odpověď od stavu Já partnera, ke kterému nesměřoval podnět a to vede ke konfliktům a nedorozuměním. Problém zůstává nevyřešen a odsouvá se.
Rodič: manžel: ,,Nevíš, kde mám hodinky“
Dospělý: manželka: ,,Tam, kde jsi je nechal“
DOSPĚLÝ SE OBRACÍ NA DOSPĚLÉHO, ALE ODPOVĚĎ MÁ CHARAKTER RODIČE S DÍTĚTEM.

SKRYTÉ – do komunikace vstupuje více osobnostních stavů a vzniká rozpor mezi otevřenými a skrytými sděleními (formálně mohou vypadat jako komplementární,ale nejsou).
Rodič: manžel: ,,Kam jsi zase strčila ten otvírák?“
Dospělý: manželka: ,,Strčila jsem ho vedle vidliček.“
ŘEKNE ŽENA, POKUD SE NECÍTÍ OHROŽENA A NECHCE, ABY SE KONVERZACE VYVÍJELA DRAMATICKY, ODPOVĚĎ TEDY ZŮSTÁVÁ NA ÚROVNI DOSPĚLÝ - DOSPĚLÝ.
Ovšem současně se v komunikaci objevila komunikace skrytá, která může znamenat ,,máš doma pěkný nepořádek“. Pokud je v manželce preferováno Dítě, bude se její odpověď týkat slova ,,strčila“. A odpověď manželky bude znít: ,,Jsi slepý, nebo co?“
ZDE KONČÍ DISKUZE O OTVÍRÁKU A ZAČÍNÁ SE TRANSAKCE PŘESOUVAT DO OBLASTI DISKUZE O POŘÁDKU V DOMÁCNOSTI.

Další důležitou částí je analýza životních scénářů, které ovlivňují to, jak vnímáme sebe a druhé. Navazuje na pochopení stavů ega a transakcí. Scénář je životní plán založený na rozhodnutí učiněném v dětství, posilovaném rodiči a potvrzovaném následujícími událostmi. Dle Berneho je životní plán hotový již hluboko v předškolním věku. Obecný rámec individuálního scénáře tvoří 4 životní pozice (postoje), v nichž se kombinuje hodnocení sebe a druhých lidí.
Já jsem OK (dobrý) – Ty jsi OK Pozitivní hodnocení vlastní osoby i ostatních
Já jsem OK – Ty nejsi OK Sebehodnocení je pozitivní, hodnocení druhých negativní
Já nejsem OK – Ty jsi OK Sebehodnocení je negativní, hodnocení druhých pozitivní
Já nejsem OK – Ty nejsi OK Kritický postoj jak vůči sobě, tak vůči druhým.
Specifické scénáře se pak vytvářejí zejména pod vlivem opakovaných rodičovských příkazů jakými jsou ,,nikdy nikomu nevěř“, ,,buď hodná“, ,,jsi nešikovná“, ,,ty to dokážeš“, ,,na co sáhneš, to pokazíš“, ,,dej na sebe pozor“, ,,jsi dobrý“, ,,to se ti povedlo“, nebo často slýcháme obecných tvrzení jako ,,život nestojí za nic“, ,,zadarmo ani kuře nehrabe“, ,,když se chce, všechno jde“, ,,svět je krásný, lidé dobří“.

Jsem OK - jsi OK vzniká vědomě. Ačkoli v člověku přetrvává prvotní postoj Nejsem OK - jsi OK, člověk se rozhodne, že to změní. Postoj je založen na myšlence, víře a odvaze k činům.
K postoji Jsem OK - nejsi OK dochází v případě týrání dítěte rodiči. Pak je dítě OK, když je samo a ostatní ho nechají na pokoji. Brutální rodič působí bolest - není OK. Tento postoj způsobuje, že v dospělosti se člověk jako jediný cítí OK, OK je i vše co dělá, i pokud je to špatné.
Nejsem OK - jsi OK zaujímá každý jedinec v raném dětství a může přetrvat i do dospělosti.
Nejsem OK - nejsi OK vzniká absencí nějakého pohlazení, jedincův Dospělý se přestává vyvíjet, z jedince se může stát až patologicky uzavřený člověk.

Při analýze scénáře opouští transakční analýza svoji základní orientaci na přítomnost a vrací se do zážitků z dětství, kdy se scénář vytvářel. Konfrontování minulosti se současností si má jedinec uvědomit, zda přijatý životní scénář odpovídá jeho současné skutečnosti a přáním a zda nepotřebuje změnu.

Další částí je analýza her. Ty jsou taky hodně zajímavé a určitě si pod jednotlivými modely představíte konkrétní lidi ve svém okolí, ale už by toho tady bylo moc, tak se když tak můžete na ně podívat tady nebo si s knihovny půjčit knížku Erica Berneho Jak si lidé hrají.

Je dost užitečné si v životě uvědomit, kde stojím já, kde ti druzí a co bych mohl udělat pro to, aby se mně i jim dobře žilo. To je podstatnou součástí našeho života. Přeju hodně štěstí, aby se vám podařilo :-)

Další termín a místo setkání

Takže po nějakých dohodách a poradách a konzultacích je stanoven termín dalšího setkání na 3.3. (úterý) od 17.00 v kavárně v té Dominikánské. Je tam moc milo :-)

Tak se mějte moc krásně a těšíme se na vás.

Jancza a Zuzka

Co budeme dělat přístě?

Pod tento článek v rámci "přidat komentář" můžete napsat, co byste chtěli dělat příště a taky, kdy to bude. Můžete i hlasovat v pravém sloupci.

KŘESŤANSTVÍ A IRACIONÁLNÍ PŘÍKAZY (P. Remeš)

Myslím docela užitečné si v životě uvědomit: 

Podle Alberta Ellise se člověk většinou dostává ke zbytečnému a neurotickému trápení tím, že neochvějně lpí na iracionálně absolutistických postojích. Tyto postoje reprezentují jeho touhu po dokonalém ovládnutí sebe sama a světa kolem něho i jeho neochvějnou víru v příkazy typu "měl bych, má se, musím". Všechny tyto postoje lze podle Ellise redukovat na základní trojici iracionálních příkazů, kterou popsal už v roce 1956. Tyto příkazy se týkají člověka samého, lidí, kteří ho obklopují, a světa jako celku. Znějí:

1) "Musím podávat vynikající výkony a získat uznání důležitých lidí, jinak jsem neschopný člověk!"

2) "Musíte mě uznávat, jednat se mnou slušně a ohleduplně a nesmíte mě příliš otravovat, jinak jste mizerové!"

3) "Moje životní poměry musí být takové, abych dostal všechno, co chci, a abych nestrádal, jinak je život nesnesitelný a já nemohu být šťastný!"

Racionálně emoční terapie (RET) založená Albertem Ellisem tvrdí, že absolutními příkazy, které člověk klade na sebe, na druhé a na svět, se člověk ničí, protože tyto příkazy zacházejí za hranice reálných možností. Jejich neuskutečnitelnost uvádí člověka do stavu panické úzkosti a deprese a tím mu jen přitěžuje.

Jako formu terapie nabízí Ellis rozum a vůli. Tím myslí racionální analýzu uvedených postojů, poukázání na jejich nelogičnost a následující proměnu chování. Podle Ellise je třeba si uvědomit, že svými příkazy si ztrpčujeme život, a i když toto poznání samo o sobě nestačí k tomu, aby tyto příkazy zmizely ze světa, je třeba je aktivně a odhodlaně zpochybňovat a připravovat o jejich věrohodnost. Podle jeho názoru docela dobře stačí držet se podmínečných přání, které neříkají nic jiného než: "Jestliže něco chci, měl bych jednat tak, abych toho dosáhl." Tento druh příkazu je podle něj realistický, působí proti neurotické úzkosti a nutkavosti v chování a pomáhá člověku jednat rozumně.

KŘESŤANSTVÍ

Zajímavé je, že existují proudy tradiční křestanské spirituality, které pracují s podobnými iracionálními příkazy jako Ellis a zpracovávají je mechanismy ne nepodobnými jeho racionálně emoční terapii. Stejně jako RET se tyto spirituální proudy stavějí proti pojetí neúprosné nutnosti a ukazují, jak přestat obviňovat druhé lidi i sebe sama a jak sebe sama i druhé lidi přijímat, i když některé naše či jejich činy jsou hloupé, špatné a nemorální. Odlišné je pouze to, že tyto spirituální proudy nestaví proti iracionálním postojům "vědecké" paradigma, jako to činí RET, ale paradigma "náboženské", respektive křesťanské. Nástroj osvobození od neurotických mechanismů je však identický: Proti dogmatickým a nepodmíněným pohaněčům typu "musíš" se klade nabídka stavět podmíněná přání "chtěl bych, ale...".

celý článek zde